Trocha biologie…
Chřipka je virová infekce, kterou každý rok onemocní mezi deseti až patnácti procenty obyvatel. Většina z nás ji prodělá ve formě lehkého onemocnění, spojeného se zvýšením teploty, bolestmi hlavy, rýmou, kašlem a celkovou únavou. Zalehneme na několik dní do postele a nemoc sama odezní. Většinou. Oproti „běžnému nachlazení“ je tato infekce spojena s mnoha komplikacemi, která končí každoročně úmrtím jednoho až dvou tisíc obyvatel jen v České republice. Pro představu se jedná přibližně o 1-2% z celkového počtu zemřelých v naší zemi, dvakrát více než při autonehodě. Příčinou je nejčastěji zápal plic. Nejvíce ohroženi těžkým průběhem jsou starší obyvatelé nebo naopak velmi malé děti, případně osoby se závažnými onemocněními, nejčastěji srdečními či plicními.
Pro toto onemocnění je typické, že je schopné vyvolat epidemie či pandemie neboli velké epidemie chřipky zasahující více kontinentů. Nejsou ostatně specifikem jen dvacátého století. První zdokumentovaná pandemie se datuje do roku 1580. Od té doby se jich již vyskytlo na tři desítky.
Pro zvídavé aneb je možno přeskočit…
Chřipka, jak jsme již nastínili, je onemocnění způsobené jedním ze skupiny tzv. chřipkových virů. To je důvod, proč toho onemocnění nelze léčit antibiotiky, která účinkují jen na nákazy způsobené bakteriemi. Tento virus si můžeme představit jako kouli s mnoha výčnělky na povrchu. Kdo četl záhadu hlavolamu či viděl ježka v kleci, ví o čem je řeč… A stejně jako existují různé druhy květin, i ve vývoji těchto virů šla příroda cestou větší pestrosti. Proto máme hned několik typů a podtypů a mnoho podtypůpodtypů atd…
V dnešní době známe tři typy chřipkových virů – A, B a C. Virus A, který nejčastěji působí onemocnění u člověka, se dále podle oněch výstupků na povrchu dělí do více podtypů. Nejdůležitější z těchto výčlenků, které hrají hlavní roli při vzniku infekce, jsou nazvány hemaglutinin (H) a neuraminidáza (N). Od těchto jmen jsou poté odvozeny ony šifry často zmiňované v médiích. Kupříkladu podtyp H1N1 viru chřipky skupiny A byl původcem španělské chřipky. A stejně jako my si převlékáme oblečení, dokáže i virus chřipky svůj vzhled často měnit, právě záměnou oněch výstupků. Důsledkem je jak těžší cesta pro naši imunitu k zastavení infekce, tak znesnadnění vývoje vakcíny a léků proti tomuto onemocnění. Z tohoto důvodu je kupříkladu nutné každoročně aplikovat novou vakcínu.
Jak funguje očkování?
Očkování neboli vakcinace, je proces, při kterém je do organismu vpraven tzv. antigen. Tato látka v těle navodí produkci protilátek. Antigenem může být jakýkoli podnět z okolí, na který zareaguje náš imunitní systém. Každý den se naše tělo setkává s bezpočtem těchto cizích podnětů, se kterými se musí vypořádat. Při očkování ovšem použijeme cíleně vybraný antigen, aby došlo k navození produkce námi očekávaných a chtěných protilátek. Díky nim se v budoucnu tělo bude moci lépe bránit dané infekci. Nejčastěji antigenem bývají usmrcené organismy či jen určité části jejich těla. Z tohoto důvodu neplatí představa, že očkování může být příčinou onemocnění danou nemocí. Výjimkou jsou vakcíny připravené z živých oslabených organismů. Nicméně i u nich je riziko onemocnění minimální.
Obecně chřipkové vakcíny obsahují tři typy chřipkových virů, dvakrát typ A a jedenkrát typ B. Jejich konkrétní složení je každým rokem upravováno, aby odpovídalo kmenům chřipky pohybujících se v prostředí daný rok. Vakcíny proti pandemické chřipce, např. tzv. prasečí či ptačí chřipce, fungují na stejných principech.
Očkovat či neočkovat?
Z předchozího textu lze vyvodit, že očkování se zdá jako ideální cesta k ochraně před infekcí. Proč se ale objevuje tolik kritiků? Pokusme se dále rozebrat základní protiargumenty.
Jeden z nejčastějších by mohl znít asi takto: „ Minulý rok jsem se nechal očkovat, a stejně jsem chřipku chytil.“ Je pravdou, že účinnost očkování u zdravých dospělých osob se pochybuje mezi 70-90%. Ze sta, kteří by bez vakcíny onemocněli, se sedmdesáti až devadesáti z nich infekce vyhne. Je samozřejmě nutné toho číslo porovnat s četností vedlejších účinků vakcíny. Výzkumy nicméně zatím ukazují, že vedlejší účinky v žádném případě nepřevýší pozitiva tohoto očkování.
Dalším z protiargumentů je tento – „Očkování je nebezpečnější než chřipka samotná.“ Dle dostupných relevantních údajů patří vakcína proti chřipce mezi nejbezpečnější, nežádoucí účinky se objevují vzácně. Mezi nejčastější z nich patří zarudnutí a otok v místě vpichu. Dále se udávají mírné chřipkové příznaky. Samy během několika dní odezní. Závažné, ale velmi raritní reakce hrozí u pacientů s alergií na vaječnou bílkovinu obsaženou v některých vakcínách. Lékaři o tomto riziku vědí a je možné se mu vyvarovat aplikací vakcíny jiné, která není připravovaná na kuřecích vejcích. Souvislost mezi nežádoucími účinky a thiomersalem, látce obsahující rtuť, která byla dříve přítomna v některých vakcínách, nebyla prokázána. Také zvýšené riziko syndromu Guillain Barré, závažného, potenciálně smrtelného onemocnění, nebylo potvrzeno.
A posledním námi vybraným, poměrně zajímavým, protiargumentem je tvrzení, že očkování proti chřipce je jen byznys. Ano, je samozřejmě možné představovat si zástupce farmaceutických firem jen jako chamtivé muže s černými brýlemi. Vzhledem k ceně výzkumu a vývoje vakcín a jejich návratnosti si lze v medicínském prostředí bezpochyby ale vybrat lepší kandidáty, než neoblíbenou a všemi zavrhovanou vakcínu proti chřipce.
Co dodat závěrem?
V množství informací, které se vyskytuje na internetu, je často velmi obtížné, ba přímo nemožné, se zorientovat. Na druhou stranu se jedná o velmi cennou možnost najít protiargumenty k našim názorům a podívat se na ně z více stran. Necháváme zcela na čtenáři, jaký názor si vytvoří ohledně očkování proti chřipce. Cílem tohoto článku nicméně bylo poskytnout mu pro toto uvažování alespoň o něco širší prostor.